Historie

Historie Strmilova se datuje nejpozději od konce 11. století, kdy byl postaven kostel sv. Ondřeje, což je nejstarší stavba v Jindřichohradeckém okresu. Přesto není pochyb, že dřívější osídlení je daleko starší, což dokazují nálezy neolitického kladívka i pokladu římských mincí. První písemná zmínka o Strmilově jako takovém pochází z roku 1255, kdy byl vzat do zástavy za půjčku pánů z Hradce od panovníka.
Strmilov byl od svého vzniku pokládán za hraniční vesnici - tj. poslední vesnici v Království Českém a na východ od něho byly všechny vesnice součástí Moravského Markrabství. Navíc jižně od Strmilova leží Markštejn (Vysoký kámen), který byl až do 16. století trojmezím Čech, Moravy a Rakouska. Strmilov děkuje za svůj vznik stráži obchodních cest, která byla usazena na kopci u stezky vedoucí poblíž kostela sv. Ondřeje. K původní strmilovské stráži přibyli další osadníci a začali obdělávat půdu. Tak vznikla původní osada u sv. Ondřeje. Počet obyvatel rostl a severně od původní osady vznikl dnešní Strmilov. Nové místo bylo vhodně voleno na soutoku Hamerského a Kamenitého potoka. Původní osadu tvořila jen vnitřní část města: Náměstí, Brana, část Studenské ulice, Černá ulice a Dlouhá ulice. Později i část Podolí, Příhonu, Pivovarská a Hradecká ulice. Od té doby Strmilov neustále roste.
Další zmínka o Strmilově je z r. 1294, kdy byl již nositelem titulu trhová ves. Už v roce 1385 získal Strmilov městský titul od Heřmana z Hradce. Současně dostal znak - zlatou pětilistou růži na modrém poli s červeným středem a zelenými lístky. Strmilov byl tehdy majetkem pánů z Hradce. Roku 1354, kdy padlo právo primogenitury (dědí pouze nejstarší syn), se dělil majetek zemřelého Oldřicha z Hradce. Starší syn Jáchym dostal Jindřichův Hradec a jeho mladší bratr Zachariáš dostal Telč. Strmilov připadl k telečskému panství Zachariáše z Hradce.
Strmilov byl vždy velmi dobře opevněn. Z jihu a západu měl mohutné opevnění, jehož část se dochovala například pro rekreačním objektem Round Gate Centrum (Gambit). Existovala pouze jediná brána - dnešní Brana. Ze severu a z východu existoval originální obranný systém. Do města se z této strany dalo proniknout pouze systém unikátně úzkých uliček, což byla pro domorodce obrovská výhoda. Uličky byly široké pouze 40 - 70 cm, takže se daly pohodlně ucpat a protivník pronikající do města byl posléze zpacifikován ze střešních balkónů obvykle horkým dehtem nebo horkou smůlou. Neméně cílevědomě byl Strmilov zabezpečen materiálně a strategicky. Z každého domu na náměstí byly prokopány sklepy v dlouhé podzemní chodby, jejichž centrum leželo pod sochou Svaté Trojice na náměstí. V dobách míru se používaly jako skladiště zboží. Přes veškerý systém byl Strmilov jednou v historii dobyt. Stalo se tak v roce 1643, kdy do města pronikla Švédská armáda pod vedením generála Bannera, který ve Strmilově bydlel několik měsíců. Průnik byl proveden zbouráním okrajových domů ze severu pomocí dělostřelectva. Většina strmilovským obyvatel tehdy uprchla pomocí systému chodeb do lesů, protože chování švédské armády jim bylo známo už z jejího pobytu například v sousedním Kunžaku.
V roce 1604 vymřel rod pánů z Hradce a jejich panství zdědil Vilém Slavata sňatkem s poslední dědičkou Lucií Otýlií z Hradce. V roce 1683 došlo ke znovu ke změně dynastie. Poslední Slavata Karel Felix byl při honu vážně zraněn a ztracen a jako díkuvzdání Bohu za záchranu vstoupil do karmelitánského řádu, čímž se vzdal dědictví. Majetek Slavatů byl tedy rozdělen mezi jeho pět sester. Jindřichův Hradec získal Heřman Černín, Telč, Studenou a Kunžak se Strmilovem zdědili Lichtensteinové, od r. 1796 Podstatští, kteří přijali jméno Lichtenstein, aby mohli případně dědit panství Telč a Kunžak. V jejich vlastnictví zůstal Strmilov jako součást panství Kunžak do r. 1850.
Strmilov měl právo sladu, várečné, mletí, dědictví a právo pořádat výroční trhy a pravidelné pondělní trhy na dobytek a obilí. Od roku 1570 do roku 1936 fungoval ve Strmilově velkokapacitní pivovar. Například roku 1661 se ve Strmilově uvařilo 740 sudů piva. Po pivovaru zůstalo dnes pouze jméno ulice - Pivovarská. Roku 1574 měl Strmilov tři mlýny a pilu, roku 1650 dvě olejny.
Největší škody ve Strmilově působily požáry. První požář větších rozměrů přišel roku 1821. Dva lidé uhořeli a bylo spáleno 92 domů. Největší požár postihl Strmilov roku 1835 a od té doby je ve Strmilově znám jako Velký oheň. Tehdy vyhořelo 136 domů, kostel, škola, uhořeli tři lidé a byla zničena sklizená úroda. 19. září 1835 na den sv. Sebalda o půl 7. hod. večer vypukl mezi domy Tomáše Brady č. 67 a Vojt. Myslíka na náměstí v zadu v naplněných stodolách požár, který ještě silný vítr tak rozdmýchal, že ve 3 hodinách celé městečko stalo se obětí plamenů, vyjma předměstí Pazderny, Obciznu a několika kamenných domů na náměstí. Kostel, fara i škola staly se obětí plamenů. Farář sám jako mnozí jiní, ztratil všechen svůj majetek, ba přišel i o svoje kleriky; sotva kostelní roucha, kalichy a některé věci z kostela, na faře pak jen farní knihy hlavně matriky, až na několik dokumentů podařilo se mu zachrániti. Poněvadž všecky požárem ušetřené domy byly pohořelými pře­plněny, nenašel ani ve městě farář Fux příbytku a bydlil půldruhého roku za městem ve mlýně Doubském u Josefa Fahnricha, na to čtyři léta bydlil u Jechníčka v č. 271. Po tomto pustošivém požáru dostal střed obce novou podobu. Starý kostel stál na vyvýšenině uprostřed hřbitova. Ten byl před stavbou nového kostela zrušen a ostatky pohřbených byly přeneseny na hřbitov ke kostelu sv. Ondřeje. (Zde se pohřbívá od r. 1771) Kopec na náměstí byl srovnán, země a ostatní materiál byl navezen na místo dnešního parčíku směrem k Podolí. Roku 1865 byla postavena socha sv. Trojice. Místo rybníčku, v němž se napájel dobytek a plavaly husy a kachny, byla r. 1879 upravena kašna, ale její současná podoba je až z r. 1935. Voda se přiváděla od Palupína z rybníka Dymáčku a od r. 1936 z výše položených studní. Parkovou úpravu dostalo náměstí v roce 1954. Tehdy Strmilov získal první místo v soutěži O nejkrásnější obec. Roku 1904 obec postavila nový pivovar, roku 1932 se v něm ještě uvařilo přes 3000 hl piva (300 m3).
V roce 1978 byl ve Strmilově postaven vodojem a roku 1991 čistírna odpadních vod i kulturní dům. 1994 bylo město Strmilov plynofikováno. V letech 1997 - 1998 byl kolem Strmilova postaven obchvat, který způsobil zklidnění atmosféry ve městě. Od roku 2002 pokračuje nová vlna rozvoje Strmilova. Strmilov dostal vlastní prapor a Česká Republika mu konečně uznala městský titul z roku 1385. Od roku 2005 funguje luxusní rekreační středisko Round Gate Centrum vedle městského úřadu. V roce 2007 byl v parku u Karlštejna postaven minigolf a na Obcizně byla obnovena prastará křížová cesta.


Mezi významnými strmilovskými rodáky nelze nezmínit Františka Pauláta (1898 - 1970), významného vědce a objevitele, jehož jméno je spojováno s technickou revolucí v rybářství od 30. do 50. let 20. století. Mezi jeho vynálezy patří proslulý větrný rozmrazovač, zátěžové šňůry a technologie vápnění rybníků, která je od té doby s mírnou úpravou úspěšně aplikována i v zemědělství. Jeho hlavním pracovištěm byl právě rybník Amerika.